Jak na analýzu žáků základních škol
Diagnostika dětí a žáků hraje ve vzdělávacím procesu nezastupitelnou úlohu. Děti, které přicházejí do první třídy, jsou plny očekávání, těší se na nové kamarády, na paní učitelku, na nové podnětné prostředí, že se naučí psát, číst i počítat a dozví se spoustu zajímavých věcí. Jsou dychtiví po nových informacích, snaží se do školy vykročit pravou nohou a přejí si, aby se jim ve škole dařilo a zažívaly převážně úspěch při svém rozvoji ve školním prostředí.
Některým dětem se to zcela daří, jsou ve škole spokojené, zvládají učivo celkem s přehledem, mají své nové kamarády a spolužáky, mají podporu své rodiny a podnětné prostředí. Pro jiné děti se škola dříve nebo později stává místem, kde převažuje neúspěch nad úspěchem, učení jim jde ztěžka, i když se snaží a chtějí pracovat a učit se, jak nejlépe mohou, jejich píle se nemusí setkat s pozitivní odezvou, domácí prostředí také nemusí být podnětné. Nejen tyto děti potřebují pomoc a podporu ze strany učitelů, ale také i ti, kteří zdánlivě nemají ve škole žádný problém.
Děti, které přicházejí do první třídy, nejsou na stejné úrovni ve svých vědomostech, schopnostech a dovednostech a proto je důležité, aby na začátku školní docházky byla zjištěna úroveň vědomostí, dovedností a schopností pomocí pozorování, rozhovorem s dítětem, s rodiči, případně s učitelkou z mateřské školy, nebo také i sama navštívila mateřskou školu a podívala se, jak děti pracují, co zvládají a na jaké jsou úrovni a nastavila dobře učební kroky, cíle jejich rozvoje a ukázala jim cestu jejich rozvoje, dokázala je motivovat k lepším výkonům a podporovala jejich snažení. Při zjišťování úrovně stavu vědomostí a dovedností je možné také využít i analýzu písemných prací, samostatných činností a aktivit.
Diagnostiku potřebujeme na každém stupni vzdělávání, pokud nám záleží na rozvoji každého žáka
Co vše by měla dobrá diagnostika obsahovat a jak k ní přistupovat:
D – dítě, žák, ve středu zájmu, jde nám o rozvoj žáků ve všech jeho oblastech a důležitá je znalost každého samotného žáka, pochopení talentů, jeho učebního stylu, prostředí, ve kterém vyrůstá, jeho vztahu k učení, příležitosti a možnosti dalšího rozvoje, stavu jeho vědomostí a dovedností, abychom mohli lépe naplánovat jeho vzdělávací cestu prostřednictvím výchovně vzdělávacích cílů. Každého žáka bychom měli dobře znát, rozpoznat jeho potřeby a individuální zvláštnosti a takto k němu přistupovat, poskytovat mu podporující zpětnou vazbu v jeho procesu učení a vést ho k zodpovědnosti za vlastní vzdělávání v ideálním případě ve sféře jeho nadání.
I – informace, abychom mohli žáka dobře poznat a pomoci mu v jeho rozvoji, potřebujeme získat informace o průběhu a výsledcích jeho učení, jaké jsou jeho silné a slabé stránky, sociální zařazení ve skupině, co je pro něj samotného důležité, jaké jsou jeho možnosti a priority ve vzdělání, jaké má možnosti se dále rozvíjet a jakou podporu mu dávají jeho rodiče.
A – anamnéza, znalost rodinné anamnézy a prostředí, ve kterém žák vyrůstá je pro učitele také i nedílnou součástí pro objektivní posouzení aktuálního stavu a nastavení cesty a dílčích kroků, jak mu pomoci a dále ho rozvíjet. Důležitá je také i znalost zdravotního stavu dítěte, který může ovlivnit a ovlivňuje žákův výkon ve školním prostředí, a který je nutno respektovat a poskytnout žákovi potřebnou podporu, případně kompenzaci prostřednictvím spolupráce s odbornými pracovišti.
G – globálnost, komplexnost informace o žákovi zjišťovat, analyzovat z různých zdrojů a z více úhlu pohledu, nepoužívat pouze jeden nebo omezený počet diagnostických nástrojů, ale je důležité se na žáka se dívat z celkového pohledu rozvoje a diagnostikovat celou osobnost žáka a to jak po stránce psychické, sociální, emoční, rozvoje myšlení, paměti fantazie, motoriky a grafomotoriky.
N – norma, učební pokroky porovnáváme s normou, kterou si stanovíme. Srovnáváme výkon dítěte/studenta s jeho předešlými výkony, a tak si lépe ujasní své vzdělávací pokroky, posuny na cestě za zlepšením a překonává sám sebe.
O – objektivnost, všechny informace, které o jednotlivých žácích získáváme, musí být objektivní, musí vycházet z analýzy všech učebních činností, písemných prací, průběhu i výsledků vzdělávání a to ve spolupráci s dítětem/studentem a jeho rodiči. Měli bychom zjišťovat skutečný stav jeho vědomostí, dovedností, možností z těchto objektivních informací pak vycházet při stanovení jak mu pomoci.
S – spolupráce, při diagnostice je nesmírně důležitá spolupráce pedagogických pracovníků, kteří se podílejí na vzdělávání žáka, nutná je i spolupráce s rodiči a nastavení pravidel a hranic a také i nastolení jednotného výchovně vzdělávacího působení na žáka, jak ze strany školy, tak také i ze strany rodiny.
V praxi je analýza prováděna velmi málo a pokud je prováděna často nebývá uvedena do praxe. Pokud chcete opravdu vědět a jak zefektivnit proces vzdělávání, dejte nám vědět. V tomto směru poskytujeme v ČR unikátní službu. Pro více informací klikněte zde.