Celý svůj dosavadní profesní život jsem věnovala vzdělávání dětí a formování jejich osobnosti, tak jak před lety se o to snažili mí někteří učitelé, na které s úctou a láskou vzpomínám a kteří mi pomohli splnit můj sen, věnovat se dětem, ale hlavně být jim dobrou učitelkou. Po základní škole byla volba jasná, a to střední pedagogická škola a po ní následovala Pedagogická fakulta v Ostravě. Po ukončení vysokoškolského studia jsem nastoupila na své první učitelské místo a měla třídu na kterou se nezapomíná a tou první třídou byla 1. třída plná okatých a milých dětí. Když jsem před nimi 1. září stála a dívala se na ně, říkala jsem si, že pro děti by měla být škola místem, kde se budou cítit dobře, zažijí spoustu legrace, navážou nová přátelství a já budu jejich průvodcem a pomocníkem, aby našli tu správnou cestu a aby si mohli plnit své sny.  Tato třída mě naučila, že ne všechny děti dosahují stejných výsledků, že každé dítě se naučí všemu, jen potřebuje svůj čas, metodu, přístup, úroveň, někdo upřednostňuje rozvoj vědomostí, jiný zase rozvoj svých schopností, každý má jiné priority a možnosti.  

Nepřemýšlela jsem nad jinou možností než se zabývat vzděláváním druhých a pomáhat jim plnit jejich sny, protože největší odměnou je, když své žáky, nebo jejich rodiče po letech potkám a oni řeknou bylo s vámi fajn, rádi na vás vzpomínáme a děkujeme.