O mně: Ahoj! Ráda o sobě přemýšlím jako o spontánním a přizpůsobivém „občanovi světa“. Vyrůstala jsem a žila na několika místech: v Moldavsku, Kazachstánu, Gruzii, Hongkongu a aktuálně v Německu. Všechny tyto příležitosti spojené se studiem v zahraničí přišly docela nečekaně, ale zároveň nějak přirozeně. Nejprve jsem odjela do Gruzie dokončit International Baccalaureate Diploma Programme jako plně stipendijní studentka v rámci programu Východního partnerství, poté jsem „jen tak pro zábavu“ podala přihlášku na jednu z nejprestižnějších univerzit v Asii a získala plné školné na studium leteckého inženýrství. Nyní jsem se přestěhovala na výměnný semestr do Mnichova – a připadá mi to jako splněný sen mého dětského já, které chtělo poznat svět. To vše bylo přirozeně podpořeno velkou dávkou zvědavosti, otevřenosti, odolnosti a také podporou mých nejbližších.

Moje Cesta: Vášeň pro sdílení způsobů učení vznikla už v dětství, kdy jsem pomáhala svým mladším sestrám s úkoly, později spolužákům při přípravě na testy a zkoušky, a dnes mám stálé studenty na druhém stupni a střední škole, především z fyziky a matematiky. Po doučování se téměř nikdy necítím unavená, protože to vnímám jako zábavnou hru, kde se dva „studijní partneři“ spojují za společným cílem. Uvědomila jsem si, že studenti se učí nejlépe, když si dokážou předmět spojit s emocemi, proto je pro mě lidské propojení na prvním místě. Lekce není jen o vzorcích – je také o pohodě, malých vtipech během výuky, sdílených zájmech, bezpečném prostoru pro chyby a především o důvěře, která se postupně buduje.

Co mě motivuje: Nejvíc mě motivuje ten nepopsatelný pocit po lekci – i když třeba probíhá v 23:00 v Hongkongu kvůli časovému posunu s Evropou – kdy student odchází z Zoomu s novou dovedností, lepším porozuměním látce a lepší náladou. Je to druh spokojenosti, který sdílíme oba, bez ohledu na to, jak velký pokrok ten den nastal. Zároveň mě inspirují samotní studenti – jejich ambice a vytrvalost mi připomínají mě samotnou před pár lety, kdy jsem měla své vzory. Dnes si uvědomuji, že jimi mohu být i já – někdo, kdo dodá malý impuls, jistotu a sebevědomí, že cokoliv, čeho chtějí dosáhnout, je skutečně dosažitelné.Nejvíc mě motivuje ten nepopsatelný pocit po lekci – i když třeba probíhá v 23:00 v Hongkongu kvůli časovému posunu s Evropou – kdy student odchází z Zoomu s novou dovedností, lepším porozuměním látce a lepší náladou. Je to druh spokojenosti, který sdílíme oba, bez ohledu na to, jak velký pokrok ten den nastal. Zároveň mě inspirují samotní studenti – jejich ambice a vytrvalost mi připomínají mě samotnou před pár lety, kdy jsem měla své vzory. Dnes si uvědomuji, že jimi mohu být i já – někdo, kdo dodá malý impuls, jistotu a sebevědomí, že cokoliv, čeho chtějí dosáhnout, je skutečně dosažitelné.

Koníčky a Zájmy: Navzdory náročnému studijnímu programu si nedokážu představit týden bez objevování nových míst, aktivního času v přírodě, u moře, na túrách, při běhu nebo alespoň ve fitku. Rychlé tempo univerzitního života mě motivuje být ještě aktivnější – pomáhá mi to nejen fyzicky, ale také mentálně a emočně. Zároveň mě baví být součástí univerzitního oddělení pro duševní zdraví a poradenství, kde organizujeme různé akce a poskytujeme podporu ostatním studentům.

Moje Cesta: Moje životní cesta je nepřetržitou sérií dobrodružství, spontánních rozhodnutí a vedlejších „misí“, které by nebyly stejné bez všech těch úžasných, odvážných, inspirativních a laskavých lidí, které jsem na ní potkala. Samozřejmě přináší i výzvy – náročné dny a noci, neúspěchy, odmítnutí i zklamání. To vše je ale nezbytnou součástí proměny a budování charakteru na cestě k tomu stát se nejsilnější verzí sebe sama.