Třináctiletý ultranadaný fotograf Ondřej Neuman

V rubrice PŘEDSTAVUJEME TALENTY vás budeme seznamovat s mladými lidmi, kteří znají své PROČ, rozumí svému nadání a pílí z nich budují silné stránky.

Mám obrovskou radost, že vám dnes můžu představit mladého fotografa Ondřeje Neumana. Třináctiletého kluka, který vidí svět jinýma očima, než mi ostatní. Ondřej nás učaroval svými fotografickými schopnostmi, no posuďte sami, některé jeho obrázky najdete v galerii na konci článku. 

Dnes nás tento talentovaný fotograf navštívil a my s ním udělali rozhovor, který si můžete přečíst.

Rozhovor s Ondrou Neumanem

Ahoj Ondro, jsem moc rád, že jsi přijal mé pozvání. Jak se dnes máš?
Ahoj, mám se dobře a jsem rád, že jsem tu.

Musím říct, že mi tvoje práce vyrazila dech, opravdu nádherné fotky. Jak si se k focení vlastně dostal a jak dlouho fotíš?
Už jako malý jsem měl malý foťák, se kterým jsem pořád fotil chaloupky, potom jsem fotil mobilem krajinky a když jsem dostal peníze od babičky a dědy, tak jsem si mohl pořídit lepší foťák a začal jsem fotit zvířata. Ta fotím rok a půl.

To zní skvěle. Jak se o focení vzděláváš a jak si dosáhl toho, že tvoje fotky mají tak vysokou úroveň?
Sleduju hodně ostatní fotografy, kteří jsou lepší než já a získávám od nich inspiraci. Zejména na instagramu nebo na megapixelu.  Např. k syslům mě inspiroval dokument Planeta Česko, protože bych ani nevěděl, že tam ti sysli jsou nebo na megapixelu jsem viděl mládě labuťě v trávě a moc se mi to líbilo. Když jsem viděl na rybníku labuť, tak jsem se stále vracel na stejné místo a jednou si přišli na trávu, a tak jsem mohl vyfotit fotku kterou jsem si představoval.  

Tento typ focení asi vyžaduje hodně trpělivosti. Jaké bylo nejdelší čekání na vysněnou fotku?
Nejdéle jsem čekal asi měsíc, právě na ty labutě. 

Proč sis jako předmět focení vybral zvířátka?
Od mala mám rád zvířata, jak domácí tak ta, která se nacházejí v našem okolí. 

Proč tedy zvířata fotíš jen rok a půl? 
Když jsem fotil dříve na malý foťák nebo na mobil, tak to nemá přiblížení na focení zvířat, na focení volně žijících zvířat je potřeba objektiv s velkým přiblížením.

Jasně, takže ti v tom bránila technika. Mít to správné vybavení, je asi klíčová záležitost.
To je pravda.

Která zvířata nejraději fotíš?
Nejraději fotím, respektive nejdostupnější jsou pro mě ptáci a hmyz. Zároveň srny,  zajíce  a savce žijící v našem okolí.

Co bys chtěl fotit a je pro tebe zatím nedostupné?
Nedostupné jsou pro mě např. zvířata na Aljašce, kam bych se chtěl podívat a co se týče České Republiky, tak to jsou převážně savci jako třeba jeleni, mufloni, daňci, divoká prasata.

A co bys potřeboval k tomu, abys mohl fotit to, co by sis přál?
Prostředky, abych mohl cestovat a  trávit čas na různých místech na světě.

To je nádherný sen a myslím, že se ti brzy vyplní. 
Úsměv 🙂

Není úplně obvyklé, že mladí lidé tvého věku mají tak jasnou představu o své budoucí profesi, tak jasně nastavené cíle a vize. Co bys vrstevníkům doporučil? Jaký je tvůj recept na úspěch?
Mě focení prostě baví a to je myslím, celý recept.

Paráda! Na některých fotkách jsou vidět detailní záběry malých zvířat, jak se dá takováto fotografie pořídit?
Detailní záběry fotím makroobjektivem.  Je potřeba vědět, kde se jaký hmyz v kterém ročním období nachází a je potřeba najít, kde se hmyz nachází nejvíce.

Kde ses to dozvěděl?
Na internetu, v dokumentech a v knížkách.

Co bys poradil dětem, které chtějí také začít fotit?
Musí mít zejména chuť a trpělivost. Je potřeba mít správné světlo, místo i pozadí.  Někdy je to i otázka několika hodin čekání.

Ondro, náš čas se naplnil, pro mě to bylo obrovsky inspirující setkání a do budoucna ti přeji hodně krásných fotografií, mám pocit, že o tobě ještě uslyšíme! Děkuji ti za rozhovor a měj se krásně.
Moc děkuji za pozvání a ahoj. 

Za Doučení jinak vedl rozhovor Zdeněk Vlček